Období: rok 2011

V sobotu po ránu jsme se vydali hledat něco k snědku, abychom ukojili polední chuť k obědu. V cukrárně jsme našli zákusky, kafčo a minerálku. V domáci dílně nic (šmirglpapír byl málo slaný) a tak jsme pokračovali dále. V záplavě slunce jsme - oslněni - minuli tradiční nákupní lokality a ocitli se na Městských skalách - ani nevíme jak. Bylo krásně, ptáci měli zamrzlé zobáky, tak neřvali, krávy měly ucpané tlamy senem, tak ani nebučely, takže idyla pro naše ukomunikované mozky. číst dál

A teď něco pro labužníky: číst dál

Bacha – pozlátko číst dál

Mnoga lět tamu nazad (překl. Dávno tomu) ještě před tím než se kapča stala kapčou, žila si svým nekapčím životem. Tak jako Alence se v její říši prodlužovaly ruce a nohy, povídala si se svými téměř reálnými představami, tak i skorokapča měla své kostlivce – např. noční stropní bubáky (znáte to, když večer jede auto a vám se na stropě protahují stíny větví stromů) nebo Turky v lese (tu story už znáte), nehovoře o tajemných zvucích při večerním usínání a v podstatě bobříkem odvahy bylo dojít večer za tmy na dvůr na suchý záchod.  Ale co bylo, bylo – střih. číst dál

Mohlo to být vinobraní. Víno však trochu trpké zdá se. A tak se moštují jabka. Poslední zbyteček letošní úrody. Jabka spadla ze stromu sama, lis se půjčil od souseda za půl litr vodky přes plot. číst dál

Výlet za podzimem byl krátký a útočný. Však kdo by od nás čekal velké tůry, že? Realizovat výlet za podzimem autem se nakonec ukázalo jako velmi rozumné. Podzim tu totiž ještě není. Není ještě ani v Bohdíkově, nenašli jsme ho ani v Hanušovicích. Ani ve Starám Městě po něm ještě není ani vidu. Až nahoře ná pláních Šléglova a Vikantic jsme odhalili první nádherně podzimně probarvené stromořadí a remízky. Ale nebudu vás tím trápit, jen fotku - tak jak je to tu teď, ve středu Evropy, protože v tom měřítku jsou Vikantice Šumperku jaksi za humny. číst dál

Kdo by si pomyslel, že v ještě v půlce řína jsou schopni se sejít fandové rychlých kol na párty zvané Tuning Day. Riskovat zmoknutí svých plechových nádher nebo, nedej bože, z nich dokonce škrábat led! Mysleli si to pořadatelé, nemysleli si to majitelé vytuněných aut. Účast byla mizerná, zima velká, k fotografování skoro nic. Těch pár aut co přijelo ani nezvedlo kapoty a co se sprintů týče, když rozhodíme účastníky do kategorií, každý měl místo na bedně jisté.  A to asi přinutilo tu hrstku věrných zůstat až do úplného konce, aby domů odjížděli s malinkým pohárem s cenovku vespod podstavce 75Kč. číst dál

Pondělí: Paní z Prahy mi jaksi zapoměla zavolat. Minulý týden jsem po ní chtěl potisknout dva tisíce CD. Neměl to být problém, jen mi ještě upřesní termín.. Druhá paní z Prahy, které zvedla sluchátko, o ničem neví ale "že řekne kolegyni" a ta se určitě v úterý ozve. číst dál

Blíží se MČR štafet a já se s hrůzou dozvídám, že nebudu svou ženu jen doprovázet ale že jsem rovněž jakési štafety nepostradatelný člen. Abych předešel trapné situaci s hanbastartem, volím ve čvrtek krátkou tréninkovou jednotku pro vyladění formy. A tak spolu se Supíkem (dámské kolo s přehazovačkou) vyrážíme na městský skorelauf spojený s rozvozem faktur. Optimalizuji zvolenou trasu, vhodně rozkládám síly, sbírám kontroly - dopisní schránky. Limit: setmění. Výsledek: z devíti nalézám jen osum objektů a na nich jen pět kontrol - schránek. Pošťáci to nemají věru jednoduché. Hlavní účel je však splněn, uronil jsem pár kapek potu a těsně po západu slunce parkuji Supíka v cíli. Z víkendu nemám žádné obavy. číst dál

Až se bojím co přijde. Říjnové datum a červencové středomořské počasí, to nemůže jinak skončit než rovným skokem do severské zimy. Ale co, radujme se z přítomnosti a počasí využijme na akumulaci zážitků na zimu. číst dál