Pondělí: Paní z Prahy mi jaksi zapoměla zavolat. Minulý týden jsem po ní chtěl potisknout dva tisíce CD. Neměl to být problém, jen mi ještě upřesní termín.. Druhá paní z Prahy, které zvedla sluchátko, o ničem neví ale "že řekne kolegyni" a ta se určitě v úterý ozve.
Úterý: Paní z Prahy volá odpoledne, skoro pláče, jak je jí to líto. Velká ofsetová tiskárna nemá cédéčka a nikdo neví, kdy budou nějaká mít. Posílám paní z Prahy někam.
Středa: Objednávám v Praze malou tiskárnu na CD, takouvou co si to CD či DVD sama umí podat. Neměl by to být problém. Jen je nemají.
Čtvrtek: Pán z Prahy volá radostnou novinu, že tiskárna bude v pátek u nás. Hurá! Někdo sem tam v Praze přece jen funguje.
Pátek: Tiskárna přijíždí. Pán z PPL si řekl o téměř čtyřicet tisíc. Simona dostene výplatu asi až v pondělí.
Pátek odpoledne: Pamatujete si na svou první pračku? Jak jste koukali víkem dovnitř jak se to tam samo mele? Stejně užaslí jsme koukali jak robotická naběračka bere kolečka z hromádky vpravo a potištěná je klade na hromádku vlevo. A celý je to osvícený takovejma malinkatejma modrejma bodovkama. Nádhera.
Sobota a neděle: Podle prospektu automat potiskne CD za šest vteřin. Dalších čtrnáct vteřin však trvá výměna koleček. Výkon se tak snižuje na tři kotouče za minutu a to je ten nejrychlejší režim. Už nás nebaví čučet do bedny jak do akvária. Noname cédéčka jsou slepená a tak musíme každé zvlášť oddělit ještě před vložení do teho bazmeku. CD nejsou ve spindlu. V Číně se to prodává asi na váhu. Je tedy nutno zabalit ty zatracený potištěný céda do potravinové fólie a ta se musí jet extra koupit..
Neděle večer: Úkol splněn, jen ráno přestěhovat padesát kilo věcí zpět do práce. Ale stejně je to pomocník! Už ani nebudou muset holky na brigády :-)
-pap-