Bacha – pozlátko
Podzim, to je takové šálivé pozlátko. Nedejte se zmást krásnými barvami, lákavými zralými plody ani kýčovitými scenériemi – jde jen o to, nás živočichy ukolébat a pak udeřit na všech frontách. Ač ve dne stále teplo jest, navečer již ona omalovánka získává první trhliny v podobě čichových vjemů – prostě všude všechno hnije – vzduchem se šíří odér z tlejícího hnoje smísený s mrtvolným hnilobným pachem rozkládajícího se listí a těl nebohých zmatených tvorečků – fůůůj. A to je jen začátek. Postupně se do všeho vkrade tma. Asi nás brzy všechny pohltí a psychicky zdeptá. A dílo zkázy dokoná mráz, aby to pojistil. Krajina se bude tvářit naoko panensky bíle a nevinně, ale pod vrstvou bílé smrti bude živočišná říše škubat končetinami v mrtvolné křeči. KOHEY THE END