Čtvrtek den ovdovění
Mé drahé ženě přeji odpočinek, relax na pláži, sladké nic nedělání. Alespoň na příští dva týdny. Jen musí ODJET! Když pominu klasické co sebou a co na sebe, další starost co manžel, jí téměř nedovolí do teplých jižních krajů odletět. Nakonec je vše vyřešeno nákupem asi dvacetipěti porcí čehosi v polotovarech. Na cca pět dnů jsem tedy zachráněn a to už bych mohl přežít než se vrátí, zajímavé je že jí nezajímá co budu dva týdny pít, u kytek na to nezapomene nikdy.
Večer, již sám, dávám první polovinu tmavohnědého obsahu plastového kelímku a sestavuji plán na který by byla pyšná i doktorka Cajthamlová.
Pátek
Budím se ve tři hodiny a hodinu koukám na televizi, kterou jsem si večer v rámci plánu zakázal. V pět, znovu vstávám, tentokrát již definitivně a s hrůzou, co s tou zatracenou kopírkou co mám v práci na stole. Brzký ranní čas mi dovolí uskutečnit ranní část plánu beze spěchu, uvolněně. Cvičím, tedy prohlížím si cviky na obrázcích. Pět Tibeťanů je takové hloupoučké jednoduché cvičeníčko a je dobře že jsem doma sám, jak se tak budu točit kolem osy ve směru hodinových ručiček ve stylu tancuj, tancuj, vykrůcaj. Provádím tedy instruktážní sérii cviků s knihou v ruce (rozuměj kopií, v knihkupectví bych se styděl si to koupit). Výsledkem je zjištění, že Pět Tibeťanů buď není hloupoučké cvičeníčko nebo že mi je osmdesát. Snídaně z ledničky, stejně se to musí sníst, a šest miliard bakterií laktobacilu. Hmm, pokud si vzpomínám tak maminka mi říkala, že bacily jsou ee. Prodloužená polední přestávka se ukázala být prozíravou pro plnění plánu. Za dvě hodiny stíhám rozvézt po Šumperku zboží, nainstalovat jednu kopírku, koupit v akci ledničku a doma ohřát ÚHOŘe z plastového kelímku. Jen ještě chybí čas na polední strečink a relaxaci stimulací mysli (program č. 7 Krátká přestávka v práci). No, snad nebudu instalovat kopírky každý den. Nepiju kávu! Nepiju kávu celý den, abych si dal jednu na lyžařské schůzi protože nepiju víno. Schůze je ve vinárně, tedy údajně, nevím jestli tam ta vinárna byla nebo teprve bude, každopádně dvě patra pod Točákem sálá z kamene pěkná kosa a k pití jen to víno, co donesl předseda v plastových lahvích od octa. Jsem ale na cestě odříkání která utužuje charakter a tak držím, jen se snažím nepolykat ten studený vzduch abych nedostal angínu, vyšel jsem si totiž jako frajer jen v tričku. Po schůzi vyrážím do Primy na nákup a hned u vchodu kořistím akční balení kuřecích něco 4Q protože UHOŘ jednou dojde. Nakupovat je tak snadné! V oddělení zeleniny však po čtvrthodině kapituluji, co z toho tady dá vlastně jíst? Situaci zachraňuji třemi jablky, banány, bramborami a jogurtem, takovým v zelené krabičce co bych si dřív nikdy nekoupil. Nákup však zatím končí v lednici. Tělesná aktivita v Plánu představuje rotoped, jsem realista, na běh či turistiku to fak nevidím. Dávám tedy ke šlapání jedno Kutila Tima, pak sprchu a část zásob z ledničky. Když se chce zhubnout, musí se pořádně jíst, protože hladové a vyzáblé tělo nemá sílu se tloušťce bránit, to říkali už Šimek s Grossmanem.
Sobota
Vstávám brzy. Po deseti minutách zastavuji kýchání (zatracená zatravená příroda). Úkolů je ale hodně tak se to docela hodí. Při raním cvičení zdvojnásobuji včerejší počet opakování jednotlivých cviků. Budu-li takto pokračovat, zítra budu muset opakovat osmkrát! Něco mi říká, abych přibrzdil. Krájím jablka na svačinu do práce a ukrajuji další něco z ledničky k snídani. V práci nespěchám, vyklízím dílnu tak nějak pomalu, co se budu honit. V poledne mám položený koberec koupený za v prodejně rohem zbytek v akci za 1200 včetně daně z přidané hodnoty. Je čas se jít najíst, a protože se přece nebudu odbývat rohlíkem, ohřívám doma další díl čehosi hnědého v plastovém kelímku. Dnes i s relaxem Krátká přestávka v práci. Nijak nespěchám zpět do práce, cítím se vyrovnaný, uvolněný, ranní cvičení na sanaci čaker již jistě zabírá. Jen se mi moc nechce myslet, to je podezřelé a tak dedukuji, že otupělý stav není příčinou Pěti Tibeťanů ale jedné potahované tablety Letizinu s obsahem 10mg dihydrochloridu co jsem slupnul ráno na alergii. Večerní rotoped měří opět jednoho Kutila a něco mi říká, že ty díly nejsou zrovna nejdelší. Spím celou noc.
Neděle
Než se ohřeje klobása, cvičím svých Pět, a raduji se z nového dne. Po návratu do kuchyně zjišťuji, že nová mikrovlnka Sharp E240W se 148 programy pro snadné vaření (ve výprodeji za 999) nepochopila mé zadání a z klobásky vyrobila mrňavý kožený ingot. Vyrážím znovu na nákup. Cílem je tentokrát hodnotná, kaloricky vyvážená strava bez chemických konzervantů s nízkým obsahem tuků, která by se dala ohřát v mikrovlnce za cca 10 minut. V oddělení mražených hotových pokrmů kapituluji na výběr a beru obě hluboce zmrazená jídla, která jsou k dispozici. V oddělení zeleniny kapituluji podruhé a házím do košíku jen brokolici protože vypadá jako takovej hezkej stromeček. A banány. Ony mi sice ještě dva zbyly ale v nové lednici v práci (sleva – 3700 Kč i s takovým malinkým rozkošným mrazáčkem na dva nanuky) zcepeněly. Poučení: nedávej banány do lednice, ale rovnou je vyhoď. Bramborové knedlíky s uzeným masem k obědu předčily mé očekávání. Mikrovlnka je zvládla za 8+5 minut tak jak dlel návod, jen jsem váhal jak (podle návodu se to má) promíchat tři kulaté knedlíčky, zaměňuji tedy navzájem jejich pozici a obracím je na záda. To uzené jsem tam musel hledat, myslím, že by se ani zvážit nedalo, tak to snad nebude proti plánu takový prohřešek. Hurá, jsem schopen si v práci uvařit! K večeři dobírám poslední hnědavé amarouny. Na víčku je nálepka se včerejším datem. Ach tak, moje žena mi zřejmě ve snaze o vyváženost stravy označila jednotlivé plastové kelímky daty, kdy je mám sníst. Asi jsem dnešní snědl včera a tak to včerejší sním dnes, snad se zase tak moc nestane.
Pondělí
Vstávám již se zažitým rituálem cvičení, něco z lednice sklenice vody, laktobacilus. A hurá do práce, o víkendu jsem si nic nenadpracoval tak bude fofr. Přesto se snažím občas napít a na svačinu loupu banán, ten z těch nových, banán je vlastně skvělá potravina, bez vaření, oplachování a mytí rukou. Na oběd mám už dnes více času a tak bez chvatu „vařím“ zmrazený polotovar č. 2. Zbytek pracovní doby se nutkavě pozoruji. Jméno pokrmu jsem raději ihned zapoměl. Nevadí dnes budu pařit! Nakonec nepařím, domů se vracím k desáté večerní a absenci tělesné aktivity kompenzuji tím, že nevečeřím. plán dostává první trhliny.
Úterý
Ranní rituál zpestřuje esemeska s gratulací a pokyny. V práci nacházím krabici sladkostí a tuším, že s plánem bude ámen. Vzhledem k tomu, že Sim se odmítla spoluúčastnit sebevraždy sacharidy a jen sem tam si zobne kočičí jazýček, je na mě, aby mi tento danajský dar nezhatil zdravou výživu i v příštích dnech. A tak narozeniny trávím v koloběhu kopírka, bonboniéra, plotr, sojový suk, dobrý den a nashledanou hořická trubička. Zásoba však neubývá, Sim ji navyšuje bonboniérou Děkuji, dealer Smartprintu mléčnou čokoládou a cesťák z Printwellu obligátní krabičkou cucavých bonbonů. V poledne rezignuji a obědvám u číňanů. Druhý pokus s nákupem mraženého polotovaru vychází skvěle, krabička se vleze celá do pidi mražáčku 10x10x5cm, bude na příští den. Ve tři hodiny odpoledne vytahuji krabičku ven, abych v mražáčku ukryl dva nanuky kterými mi zákazník zaplatil za skeny. Svačím banán, na sladké se už nemůžu ani podívat. Ale co, dnes to přijde, dnes budeme s Kapčou pařit a to doslova.
Doma z lednice vytahuji jednoduché suroviny na kterých nejde nic zkazit (přeci jen jsem začátečník) a plním vodou náš nový Parní stroj MORPHY RICHARDS Intellisteam 2, který jsme si s Kapčou pořídili na dobu, až dojde UHOŘ. Na štítku není made in China ale telefonní číslo HOT LINE výrobce. Vkládám do něj bramboru, kuřecí maso a brokolici, tu jako srovnávací vzorek záporné hodnoty. Programování anglického parního stroje je jednodušší než japonské mikrovlnky a tak do něj vkládám s potravinami i naději, že se o sebe dokážu postarat. Ještě vylosovat nějaké koření (hele majoránka!), trošku osolit a START. Z rotopedu pozoruji, jak se postupně přidávají jednotlivé nádoby s rozdílnými časy tak, aby všechny složky mé večeře byly dovařeny v jeden čas. Geniální! No nekupte to za 2999 v akci „doprava zdarma“! Hotové jídlo, připravené tabulkovými časy, je skutečně akorát a chutné, srovnávací vzorek v sekci zelenina je přirozeně odporný, takže taky jak má být. Nikdy v životě jsem si nic neuvařil (trenčianský párok s fazulou z konzervy nepočítám). Doufám, že na mě bude žena pyšná. Vaření Trvalo 28 minut, hodinu o něm teď píšu…
2024 ©